Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční setkání 2/2

22. 12. 2009

Dereck jen co se trochu vzpamatoval do toho spadl znovu jen co si vzpomněl na jeho karamelové oči. Nadával na sebe,na něho a na všechno okolo. Ležel v ložnici. Závěsy přes okna. Jednu ruku měl přehozenou přes oči které měl stejně zavřené. V druhé svíral řetízek od Joshe. Přemýšlel jak by měl zjistit kde je. Chtěl mu tak říct že ho taky miluje. Jenže pořád nemohl na nic přijít.Přemýšlel zpětně nad včerejškem, pak se mu vybavila jedna důležitá scéna.

 

„ Já...a...a můžu...vždyť neznáte ani moje jméno a...já neznám vaše.“ zakoktal se.

„ Já jsem Dereck Mauer a ty?“ Zeptal se blonďáčka.

„ Jsem Josh. Josh Aleater.“ Kuňkl.

 

Prudce se posadil. Ano...ano to je ono. On zná přece jeho jméno. Že ho to nenapadlo dřív. Vyskočil rychle z postele a začal se oblékat. Věděl přesně co udělá. Zajde na policii a zeptá se kde bydlí. Nejdřív mu vynadá a pak mu řekne že ho miluje. Přesně tohle udělá. Josh mu prostě už neuteče. Jen co se pořádně oblékl tak popadl klíčky a vyšel ven. Zamkl dveře. Pak se vydal na nejbližší policejní stanici. Vešel dovnitř. V místnosti byl jen muž u recepce. Došel tedy k němu.

Dobrý den...potřeboval bych zjistit adresu jedné osoby. Mé jméno je Dareck Mauer.“ Představil se muži. Byl to mladý policista a vypadal mile.

Jistě jen mi prosím řekněte jméno té osoby.“ Usmál se policista a posunul se k počítači.

Josh Aleater.“ Řekl jméno blonďáčka a jakmile se na něj vzpoměl měl na tváři něco jako úsměv a smutný výraz dohromady. Mladý policista nacvakal do počítače jméno a chvíli mlčel. Pak se usmál. Vzal papírek a napsal na něj adresu.

Tady prosím...Josh Aleater. Není to od tud ani nijak moc daleko.“ Podal mu papírek. Dereck se také usmál.

Děkuj.Nashledaou.“ Usmál se znovu a odešel. V ruce mačkal papírek s Jahovou adresou. Znovu se podíval na adresu. Věděl přesně kde to je. Hned se tam rozběhl. Nedokázal čekat. Musel mu to říct. Musel mu říct že ho miluje.Hned jak doběhl k jeho domu zkontroloval jestli je tam prátvne. Když zjistil že ano nadechl se. Pak šel pomalu k domku. Naštěstí nebydlel nikde v paneláku kde by ho musel hledat. Došel ke dveřím a zazvonil. Chvíli se nic nedělo. Pak se dveře otevřeli, ale místo Joshe tam stál kluk s černými,na krátko ostříhanými vlasy. Byl asi tak stejně starý jako Josh. Dereck si pak vpoměl jak mu říkal o jeho příteli co ho podvedl.

Dobrý den. Bydlí tady Josh Aleater?“ Zeptal se pro jistotu. Kluk na něj chvíli hleděl ale pak se usmál a nasadil sváděcí pohled. Zřejmě se mu Dereck líbil.

Ne už nebydlí. Odstěhoval se k zpět k rodičům.“ Oznámil mu.

Ale jestli chcete můžete jít dál. Venku je hrozná zima. Šálek kávy vás určitě zahřeje.“ Skoušel ho pozvat Emmet dovnitř do bytu. Dereck se zamračil.

Ne nechtěl. Víte adresu rodičů pana Aleatera?“ Zeptal se formálně jako by byl nějaký právník a že on jím opravdu byl.

Jistě víc. Pojďte dovnitř. Napíšu vám ji.“ Snažil se využít situace. Dereck se zamračil ještě víc a bylo jasně vidět že ho Emmet štve.

Poslyšte...nemám čas se tady s vámi vybavovat. Dejte mi tu adresu a to hned.“ Přikázal rozhořčeně. To už černovlasý kluk pochopil že to nemá cenu. Zaběhl do bytu a po chvíli se vrátil.

Tady je ta adresa.“ Podal jí hnedovláskovi. Ten mu papírek vytrhl z ruky.

Děkuji za pomoc a sbohem.“ Otočil se a co nejrychlejším krokem mířil pryč. Když byl o ulici dál už v klidu, podíval se na papírek s adresou. Zapřemýšlel kde to je a když si uvědomil že až na druhém konci města povzdechl si. Pak se vydal na onu adresu. Chtěl Joshe prostě vidět. Musel se mu přiznat protože jinak by si to neodpustil. Tentokrát ale tak nespěchal. Trochu se sklidnil. Šel zasněženou ulicí. Přemýšleje o tom co přesně mu řekne.

Jak se tak procházel městem, uviděl ve výloze oceloví řetízek podobný tomu který dostal od Joshe. Okamžitě zašel do toho obchodu a koupil mu ho. On na něj ale Joshovi koupil ještě vojenské známky. Byli dvě a na jednu nechal vyrýt jméno Josh. Na druhou naopak to jeho. Doufal že to přijme. Dereck měl ale pocit že k němu se tenhle styl hodí. Nechal to boboje zabalit do jedné krabičky. Pak i spolu s opožděným dárkem zamířil k domu Joshovích rodičů kde by měl být i on. Asi za půl hodiny konečně došel na místo. Byl te veliký dvoupatroví dům se zahradou, která teď byla pod sněhem. Josh byl venku. Hned jak ho viděl rozbušilo se mu srdce. Blonďáček seděl na houpačce zachumlaný v kabátu a jen tak se pohupoval. Kolem něj běhala malá holčička s čepicí naraženou skoro až přes oči. Vesele se smála. Byla přesný opak Joshe. Ten seděl na té houpačce jako hromádka neštěstí. Když se dostal k plotu co nejblíž u houpačky tak chvíli jen pozoroval jak má Josh skloněnou hlavu. Jen občas jí zvedl aby s kontroloval holčičku.

Rose neválej se v tom sněhu. Nastydneš.“ Napomenul holčičku. Když Dereck slyšel jeho hlas už se nevydržel na něj jen díval.

Joshi.“ Zvolal tak aby to blonďáček slyšel. Ten sebou trhl a otočil se po hlase.

De...Derecku. Jak si mě...našel?“ Vykoktal otázku překvapeně. Pak se podíval na malou Rose. Došel k ní a pohladil jí po zčervenalé tváři.

Běž už dovnitř Rose. Je pěkná zima a jsme tu dlouho.“ Řekl. Dívka jen nesouhlasně našpulila pusu. Pak ale nakonec odešla do domu. Josh se mezitím došoural se sklopenou hlavou k Dereckovi.

Pojď se se mnou projít Joshi. Promluvíme se ano?“ Navrhl hnědovlásek. Josh kývl a vyšel ven na chodník. Pak se rozešel k nedalekému parku.

O čem chceš mluvit?“ Zeptal se tiše. Hrozně se bál toho proč tu je jeho princ z pohádky. Takhle ho nazval. Bál se proto že zatím nenaznačil nic co by znamenalo dobře pro něj a naopak. Dereck ho však chytl za ruku a přitáhl si ho do náruče.

Hlupáku jeden trhlej. Kdybys počkal do rána. Nemusel bych tu lítat jako pitomec a hledat tě.“ Vyčítal mu a tiskl si jeho tělo k sobě. Při tom ho hladil po vlasech. Čepici Josh neměl.

Taky tě miluju.“ Řekl pak ještě. Popadl ho za tváře. Přitáhl si ho ještě blíž k sobě a pak ho políbil. Něha,láska a vášeň.Mnoho pocitů bylo v tom polibku. Když polibek přestal pohladil ho znovu po vlasech.

Teď už mi nikam neutečeš můj Vánoční andílku.“ Objímal ho.

To nemám ani v úmyslu.“ Tiskl se k němu Josh sám od sebe. Hnědovlasý muž se jen usmíval. Bylo mu jedno že stojí uprostřed ulice. Stejně tam skoro nikdo nebyl. No a i kdyby byl je mu to jedno.

Jedno mi ale pověz. Jak si mě našel?“ Zeptal se mladík po chvíli objímání a pusinkování.

Jednoduše. Řekl jsi mi své jméno tak jsme zašel na policii a požádal o tvojí adresu.“ Vysvětlil.

Aha.“ Zamumlal jen blonďák. Pak zvedl hlavu a Derecka zase políbil. Nemohl se toho nabažit. Dereck vypadal že mu to vůbec nevadí.

Miluju tě.“ Šeptl Josh. Hnědovlásek se usmál. Pohladil ho po tváři.

I já tebe miluju.“ Řekl mu Dereck. A děkuji za dárek k Vánocům.Vzpomněl si pak ještě na řetízek.

To...to nestojí za řeč.“ Zčervenal Josh. Vypadal tak naprosto dokonale. Vlasy měl rozcuchané a trčeli mu snad do všech světových stran. Oči mu zářili štěstím. Dereck si nemohl poct ale Josh mu připadal teď jako kuřátko. Kuřátka byli taky tak roztomilá a rozčepýřená. Vtáhl si ho do náruče a políbil.

Taky mám pro tebe dárek kuřátko.“ Usmál se na něj a podal mu balíček.

Kuřátko? A jaký dárek?“ Vzal si krabičku a natěšeně na ní hleděl.

Seš rozcuchanej a s těma blonďatýma vlasama mi připomínáš kuřátko. No a k tomu dárku....rozbal to a uvidíš.“ Poradil mu. Josh jen kýbl a začal cupovat papír. Pak otevřel víčko krabičky. Hned se usmál.

Páni. Jak si to věděl? Tohle jsem si chtěl po Vánocích koupit.“ Div že neskákal Josh radostí do vzduchu. Zvedl řetízek s vojenskými známkami. Pak si všiml vyrytých jmen. Podíval se na Derecka. Skočil mu kolem krku a políbil ho.

Děkuju. Nejlepší dárek si ale stejně ty sám.“ Usmíval se jako sluníčko. Dereck ho jen držel v náručí a taky se usmíval.

Ty jsi taky můj nejlepší dárek.“ Vzal ho za ruku a pak šli společně do parku. Procházeli se,líbali a usmívali se. To co se stalo den před tím bylo pro oba to nejlepší co je potkalo. Věděli že teď už budou jenom spolu.

KONEC

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Krása

(Narashi-chan, SB, 25. 1. 2010 13:54)

TTT____TTT tahle povídka byla NAPROSTO SENZAČNÍ!!!! Takže koukej napsat další :) (jsem náročné SBčko :D)

cassandra.blog.cz

(Cassííík, 3. 1. 2010 20:02)

Fakt sugoi :)
konečně jsem sem se sem dostala a to co jsem jako první myslela bylo dokončení této povídky jestli se ovšem proto rozhodla :)
užo :)

................ XD

(Iruka sensei-tvoje sbínko :D, 22. 12. 2009 21:10)

Jashine to bylo KAWAI!!!!!!!!!
Hapy endík :D
Kyáááááááááááá!!!!!

...

(tess, 22. 12. 2009 20:40)

páááni. děkuju. miluju šťastný konce. a tenhle byl přesně jak se patří. ti dva si to moc zasloužili navíc jim to spolu strašně sluší. honem další povídku nebo kapitolu.

o_O

(Angela => konečně tvoje SB, 22. 12. 2009 17:20)

nooooooooooooooooooooooo to to trvalo!!!! Kawaiiii....mimochodem..o víkendu, myslím, budu zakládat svůj vlastní blog...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA