Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stín(N)

2. 11. 2009

Byl jsem tak hloupý. Proč jsem to nepoznal? Možná proto že jsem tě opravdu miloval.Jen jsi si se mnou hrál.Využil mě a pak jsi odešel.Nechal jsi mi jen vzpomínky které byly velkou lží a taky mé srdce rozbité na tisíc kousků.Prosil jsem tě a škemral jako ubožák - kterým si mě tak často nazýval - ať neodcházíš. Jen ses mi vysmál a přes moje prosby odešel. Určitě jsi se v tichosti smál mím hloupím nápadům že se nastěhujeme k sobě.Vlastně jsem nikdy nepoznal co si doopravdy myslíš.Pořád si měl ten svůj chladný pohled černých očí které dostali do kolen nejedno děvče a taky mě. Byl jsem tak zamilovaný že jsem to neviděl nebo nechtěl vidět. Měl jsi pravdu když si o mě tvrdil že jsem hlupák. Bylo to s tebou tak hezké.Pořád si přeji abys se vrátil ale přesto tě nenávidím.

Pokojem prázdným prochází stín
Tiše ze dveří míří, já kráčím s ním
Po zdi po špičkách tančí a vede mě ven
A já začínám chápat, že končí zlý sen

Divil jsem se že se nechceš ukazovat se mnou na veřejnosti. Tvrdil jsi že je to proto aby mnou neopovrhovali ještě víc když mám v sobě démona. Byla to je zatracená lež. Šlo ti jen o tebe. Vždycky jsem si myslel že jsi arogantní tak proč jsem pak přestal a místo toho tě miloval? Není to fér. Pak jsem ale z náhlého popudu řekl že musím přestat. Že musím konečně přestat myslel na tebe a na tvá lživá slovíčka lásky. Udělal jsem to i když to bylo těžké. Díky tobě jsem vlastně zesílil. Abych na tebe zapomněl začal jsem víc trénovat a dělat víc věcí. Dokonce jsem se naučil si uklízet. Všichni se tomu divili ale já jsem tvrdil že tě chci najít což byla částečně pravda. Nebylo to ale proto abych tě přivedl zpět.Rozhodl jsem se jinak. Trénoval jsem proto abych se stal hokage jak jsem snil.Trénoval jsem proto abych tě našel a porazil tě v souboji. Abych ti dokázal že nejsem jen hloupý ubožák.Díky tomu jsem začal zjišťovat že vzpomínky na tebe slábnou a já přestávám mít sny o tobě.Sny jenž byli pro mě noční můrou.Konečně jsem se vzchopil.

Toužím zapomenout, zapomenout
Toužím volně zas dýchat, zbavit se pout
Já chci bez tebe jít dál, z místa se hnout
Musím zapomenout

Stín venku slábne a menší se zdá
najednou cítím, že jsem to zas já
Opouštím tajný přání, ať zpátky tě mám
Tvý sliby prázdný už nepočítám

Zapomněl jsem na tebe úplně.I když to byli těžké začátky.Pochopil jsem že vzpomínkami na tebe a co jsi mi způsobil nic nedokážu ani nezískám.Dokonce jsem si uvědomil že ani trénink mi k zapomínání nebude pomáhat všude a vždy.Začal jsem se proto bavit víc s lidmi a s přáteli co jsem díky době co jsem strávil z tebou zanedbával.Hinata se mi přiznala že mě miluje ale já se jí musel omluvit.Přiznal jsem se jí že jsem gay.Je pravda že nejdřív utekla ale teď je všechno v pořádku.Je to snad i moje nejlepší přítelkyně a chodí s Kibou.Jsem rád že je šťastná.

To že jsem jiný a nelíbí se mi holky jsem pak přiznal i ostatním.Čekal jsem nadávky a pomluvy ale všichni možná až na Sakuru to vzali dobře.Konečně se zase cítím šťastný.I já mám totiž právo na štěstí Sasuke.Na štěstí které si mi předtím tak pošlapal.Nevím proč ale všichni snad tušili že se muselo něco mezi námi stát. Když jsem přestal tak intenzivně trénovat a stal se opravdu celkem silným hledat jsem tě nešel.Neptali se a dokonce se o tobě ani nijak nezmiňovali.Buď pochopili že jsme byli něco víc po tom přiznání nebo si mysleli že jsme byli dobří přátelé.Nikdy jsem to ale nerozebíral.Byl jsem jim vděčný.

 

Můj stín odchází, já zůstávám stát
Už nenacházím nic čeho se bát
A moc dobře vím, že na štěstí právo mám

 

 

Pak přišel Gaara.Přišel navštívit Tsunade ale taky prý přišel za mnou.Poděkoval mi za to že jsem mu otevřel oči.Že jsem mu ukázal co je to láska a přátelství.Vzpomněl jsem si na tebe Sasuke a rozbrečel se. Do dnes vzpomínám jak jsem ho tím rozhodil. Já jsem mu vpadl do náručí.Držel jsem ho za tričko a máčel mu ho slzami.Pamatuji si že byl ztuhlí.Pak mě ale objal a hladil mě po vlasech.Cítil jsem se u něj tak dobře.Tak v bezpečí.I když jeho pohled byl stejný jako tvůj on na rozdíl od tebe uměl i city ukazovat.Řekl jsem mu všechno. Byl první komu jsem to řekl.Utěšoval mě a pak už nevím co se stalo. Probudil jsem se až ráno v posteli. Sluníčko mi svítilo do očí. Zjistil jsem že Gaara seděl u mé postele v křesle.Usmál jsem se na něj.Předtím děkoval on mě.Teď byla řada na mě abych poděkoval. Od té doby už je to rok a jsem rád že jsem to řekl právě Gaarovi.

On tu se mnou zůstal a já zjistil že ho miluji a on miluje mě.Bohužel se musel vrátit zpět do písečné.Přes to slíbil že brzy přijde nebo že mám přijít já. Když odešel tak už dva dny po tom se mi stýskalo.Přemluvil jsem tedy bábi Tsunade aby mi dala misi která souvisí s písečnou a aby to tak dělal už pořád.Vyhověla mi.Od té doby jsem opravdu šťastný. Ty jsi jen někdo koho nenávidím protože zradil vesnici.Už pro mě nejsi nic.Přestal si existovat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(Narashi-chan, SB, 25. 1. 2010 13:31)

jak to děláš? píšeš skvělě!!! a Sasuke je hajzl:)

Sugoi

(Angela, 15. 11. 2009 21:15)

Ahojky! Ta povídka byla super...moc se mi líbila, jen tak pokračuj..:) Mimochodem, chtěla jsem se zeptat na spřátelení. Na tvůj blog jsem zavítala už po několikáté, a říkala jsem si, že ti napíšu do komentáře, ale nedokopala jsem se k tomu. Teď už konečně jo. Jestli budeš souhlasit napiš prosím blog. Mají ho Kakashi & Iruka sensei v SB. Děkuju:-)

Kawaii

(Sumiko-chan, 4. 11. 2009 20:46)

Tak to byla úžasná povídka XDD.Jen tak pokračuj XD.

Skvělý!!!!

(Iruka sensei, 2. 11. 2009 19:57)

Jashine to bylo tak nádherně smutný, ale ten happy end byl the best :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA