4 kapitola - Já,ty a moje zranění
Dariose probudili sluneční paprsky. Pomalu otevřel oči a posadil se. V tom se ale ozvali rány co včera utržil. Tiše zasténal.
„ Opatrně...ty rány se nezahojí hned.“ Ozvalo se blízko. Otevřel oči, které předtím bolestí zavřel. Díval se přímo do modrých očí Misukeho. Ten se mile usmíval.
„ Kde to jsem?“ Zeptal se Darios...ze včerejška si pamatoval boj s démonem ale jinak nic. Jestli to bylo tedy včera.
„ Jste u mě doma. Včera jste se pral s nějakým mužem aby jste zachránil nějakého kluka. Nechtěl jste do nemocnice tak sem vás vzal k sobě.“ Vysvětlil. Darios na něj hleděl. Proč měl pocit že už toho kluka někdy viděl.
„ No...děkuji za pomoc. Jen prosím...nevykej mi. Jsem Darios.Darios Kazeshi.? Natáhl k němu ruku.Hned jí však bolestivé stáhl.Boleli ho žebra.
„ Říkal jsem opatrně." Pousmál se Misuke. Mimochodem já jsem Misuke. Misuke Narumichi." Představil se. Darios zpozorněl. Misuke Narumichi byl ten který nakreslil obraz anděla.
" Misuke Narumichi..." Vyslovil jeho jméno na hlas a modrovlasí kluk se na něj zkoumavě díval.
" Líbí se mi tvůj obraz anděla." Řekl pak Darios čímž chudáka modrovláska překvapil.
" Můj co?...Obraz? Viděl jste...tedy...viděl jsi můj obraz?“ Ptal se zmateně.Dariso se usmál.
" Ano viděl. Byl nádherný." Řekl pak černovlasí anděl. V tomhle lidském těle se všechno hojilo tak pomalu. Povzdechl si a padl do peřin. Hned zase bolestně zasténal. Misuke se tomu zasmál.Ve tvářích byl trochu červený z pochvali.
" Vy...teda ty...zřejmě slovo opatrně ve slovníku nemáš co?" Řekl pak modrovlásek. Dariso se na něj usmál ale nic neřekl. Mladý malíř se posadil na kraj postele.
" Zkuste se ještě posadit. Rád bych zkontroloval ty rány." Darios se tedy posadil. Misuke měl vedle sebe čisté obvazy a mastičky. Nejdřív sundal obvaz z ramene kde měl hlubší ránu než na boku. Přes noc se naštěstí díky mastičce zatáhla. Misuke hodil zkrvavený obvaz na zem. Otevřel mastičku a namazal s ní okolí řezné rány. Pak jeho rameno zase obvázal. Počínal si jemně. Darios si jeho péči užíval. Bylo to hezké. Tohle byl prví dotek člověka na jeho nahé kůži. Vyvolávalo to v něm opravdu příjemné pocity. Misuke mu mezitím co byl zahloubaný do svích pocitů sundal i obvaz na boku. Ránu dokonce už i namazal mastí. Když se Darios vzpamatoval tak mu omotával kolem hrudníku nový obvaz. Misuke pak zvedl hlavu a podíval se ne něj. Střetl se přímo s pohledem černých očí Dariose. Ten se na něj usmál. Misuke bleskově hlavu sklonil aby Darois neviděl že se červená. Pak nanesl na prsty mastičku. Modřiny co měl černovlasí na hrudníku začal porítrat. Když měl hotovo utřel si ruce do papírového ubrousku. Zavřel mastičku a došel jí vrátit do lékárničky. Když se vrátil tak Dariso zase ležel.
" Co máš rád? Kafe nebo čaj? Jíš vajíčka?" Vybalil na něj hned modrovlasí klučina.
" Radši čaj a vajíčka mi nevadí. Měl bych ale jít. Určitě tě otravuje že se tu o mě musíš starat. Obzvlášť když sem cizí?" Řekl Dariso a chtěl se zvednout. Misuke k němu došel a zatlačil ho zpět do peřin.
" Ani náhodou. Hezky tu lež. Nevadí mi se o tebe starat. Navíc si zraněný a zas tak cizí nejsi. Znám tvé jméno." Usmál se Misuke a pustil ho.“Teď du udělat snídani tak se opovaž vylézt z postele!" Nakázal. Potom co Dariso kývl se usmál a odešel do kuchyně. Tam udělal míchaná vajíčka a udělal dva ovocné čaje. Při tom si pobrukoval nějakou melodii. Byla slyšet až do ložnice k zraněnému anděli. Ten se cítil opravdu dobře. Líbilo se mu že se o něj někdo stará. Věděl že je to špatné. On se tak nemá cítit. To on se má starat o lidi a chránit je. Jenže ty pocity spokojenosti a hřejivé teplo postele, která nesla vůni Misukeho ho přemluvila k tomu aby nic nedělal a nechal se ošetřovat tím krásným mladíkem. Jako anděl měl zakázáno se stýkat s jakoukoli lidskou ženou. Tedy nesmí s ní mít žádné intimní vztahy. Nijak mu to nevadilo. Ani o andělské ženy se moc nezajímal.
Možná by se Darios dostal s myšlenkami dál ale v tom ho do nosu udeřila úžasná vůně vajíček. Misuke se usmíval tak že by tím roztálo kdejaké ledové srdce a Dariose tím uváděl do situace kdy cítil motýlky v břiše. Nechápal co se to s ním děje. Co se to děje v přítomnosti člověka a hlavně kluka.
Misuke mezitím co byl Darios zase trochu stracený v myšlenkách položil tác na noční stolek. Sám si pak sedl na postel a zadíval se na černovlasého muže. Líbil se mu ale něco ho mátlo. Nedokázal to popsat. Měl pocit že ten muž je něčím zvláštní. Vyzařovala z něj určitá dávka klidu a míru. Cítil že je to dobrý a čestný muž. Nevěděl to ale měl takový pocit. Tohle se mu stávalo vždy. Spolehlivě tak poznal komu může věřit a komu ne. Upřeně se na Dariose zadíval a pak si odkašlal jako by snad chtěl přerušit tu moc která mu pomáhala odhadnout toho muže. Ten se na něj zadíval také a pousmál se. Misukeho hned zaplavila příjemná vlna tepla.
" Ehm...tady jsou ty vajíčka." Řekl trochu rozpačitě a ukázal na noční stolek. Pak vzal tác a položil ho Dariosovi na kolena.
" Děkuji." Řekl Darios. Vzal si lžíci a chtěl se dát do jídla. Jenže žebra ho ještě poněkud bolela a rána na boku a na rameni mu také moc pohybu nedovolovala. Pevně stiskl oči a pokusil se nabrat na lžíci vajíčka. Misuke jeho boj chvíli sledoval a sám pro sebe sí říkal jak je ten muž tvrdohlaví. Pak už se na to nemohl dívat. Vzal Dariosovi lžíci z ruky a nabral na ní vajíčka sám. Darios na něj upřel svůj černý pohled. Misuke pozvedl lžíci a dal mu jí před ústa. Anděl otevřel ústa a Misuke mu do nich vložil lžíci. Při tom si na vzájem koukali do očí. Když pak Misuke vyndaval lžíci z jeho úst a Darios jí obepínal svými rty tak si připadal tak podivně špatně. Darisovi oči se vpíjeli do těch jejo. V Misukeho hlavě se rozjeli neslušné představy aniž by to mohl nějak zastavit. Jeho tvář se zbarvila trochu do ruda. Nechápal to. Jak tyhle představy mohlo zavinit to že mu dal lžíci do úst?
Darios se ale teké cítil divně. Bylo mu podivné horko a pořád se vpíjel pohledem do Misukeho očí. Když viděl jak zčervenal tak měl spoustu myšlenek na to proč se červená. To že ho Misuke krmil pro něj bylo intimní a přitom šlo jen o tak obyčejnou věc. Oba byli rádi a zároveň nešťastní když Dairos snědl i poslední sousto vajíček. Misuke mu pak dal napít čaje a hrneček položil na noční stolek. Pak donutil Dariose aby si znovu lehl. Vzal tác a odběhl do kuchyně.Tam se opřel o stěnu a z hluboka oddechoval. Nikdy nic takového nezažil. Cítil že je vzrušený. Došel ke dřezu a pustil ledovou vodu. Opláchl si obličej a potom si sedl na židli. Díval se z okna a vůbec nevěděl co to má znamenat. Proč na něj někdo působí tak neuvěřitelně silně. Když se uklidnil a vzrušení opadlo vrátil se do ložnice zeptat se jestli host něco nepotřebuje.
Vskutku nepotřeboval. Andílek totiž spal. Jeho tvář byla klidná a jeho hrudník se pravidelně zdvihal. Misuke z něj nemohl spustit oči. Opatrně si sedl na postel. Po chvíli kdy si ho jen prohlížel natáhl ruku a pohladil ho jemně po tváři. Darios se jen ze spánku pousmál. Misuke mu pak zajel lehce do vlasů. Poté se zvedl. Obešel postel tak že Darios teď ležel zády k němu. Misuke si lehl a přitiskl se na Dariosova záda. Nevěděl proč to dělá ale líbilo se mu to. V tom se ale Darios otočil a zřejmě v domnění že je to polštář si přitáhl Misukeho do náruče. Ozvala se tichá hra rolniček a mobrovlásek zpozorněl. Zmateně se zahlédl a pohled mu skončil na černovláskovi. Díval se na něj a myšlenky mu splašeně létali v hlavě. Nevěřil tomu že by to byl anděl ale...nikdo jiný tu není. Že by to byl opravdu on kdo rozezněl ty neviditelné rolničky? Prohlížel si Misuke dál zraněného muže který se k němu momentálně trochu tisknul. Pak to ale vzdal. Nemělo cenu nad tím přemýšlet. Proto zavřel oči a užíval si hřejivé obětí ve kterém po chvíli usnul.
o_O
(Angela, 9. 1. 2010 16:55)